A je to tu .. nastala válka :
Vnímáte, že každá písnička k této povídce je hrána na piano .. je to tím, že já piano žerůůů =D
Kathrin se ráno probudila v jedné neznámé místnosti. Ne znala jí za ten den celkem dobře. Černé vybavení a zelené doplňky. Severus Snape. Otočila se na místo, kde ještě v noci ležel. Nebyl tam, ano co si myslela, dnes měla začít válka a Severus měl mít právě teď schůzku s Voldemortem. Usmála se, právě včera zachránila život její přítelkyni. Teď jen doufat, že Lupin neudělá blbost a nezkazí to co skvěle načala. Vstala, chtěla se naposledy rozloučit s přáteli. Vše nemuselo jít podle snů a ona mohla ztratit přátele. Přišla do velké síně, bylo tam plno studentů a mladší ročníky odjížděli domů, měli zákaz zůčastnit se války. Pouze starší ročníky s jejich svolením mohli zůstat. Koukala se smutně na tu paniku co všude vládla. Věděli, že dnes je možná jejich poslední den, někteří byly šťastný, že mohou pomoci s bitvou. Rozlížela se a hledala jednu postavu, Harry Potter tam samozřejmě nebyl. Ucítila, že se na ní někdo dívá, bylo však těžké rozeznat kdo, plno lidí všude kolem, právě proto se nesnažila najít člověka co si neodpustil zasněný pohled jejím směrem. Stěny hradeb se otřásly. Je to tu, velký nával smrtijedů se snaží dostat do hradu. Poslední studenti se odletaxovali a tak Brumbál uzavřel krb před nevítanými návštěvami. Kathrin byla mezi prvními, kdo vyrazil ven, i když se polovina studentů drželi v hradě. Rozeběhla se do chodby, nikdo jí nenásledoval. Stěny se otřásli ještě více a byl slyšet zlověstný smích. Voldemort právě prorazil obrané kouzla a on i s jeho společníky se drali dopředu. Kathrin slyšela dupot, nebylo jich moc, najednou se před ní objevily dva zamaskovaní smrtijedi. Kathrin se na ně usmála "Mdloby na tebe, Mdloby na tebe." Nebylo to nic těžkého řekla si a pokračovala. Tuto chodbu neznala. Běžela dále, již nikoho nepotkala. Nakonci této temné chodby viděla světlo, běžela dále. Vyšla, zřejmě zadním vchodem z Bradavic Napravo od ní bylo jezero. Něco nehrálo, zničeho nic se ochladilo, z úst jí vycházel studený vzduch. "mozkomoři" otočila se, ano byl tam, koukala na něj, když se však přiblížil Kathrin vytáhla hůlku a vykřila "expecto patronum" její laň vyběhla z hůlky a schutí se vrhla na mozkomora. Moment její parton nebyla laň ale vlk, Severus Snape vlastnil laň, pak jak je to možné? Učili se přeci o tom, že....- Ano učili se o tom, že když dvě osoby k sobě cítí stejnou lásku jejich patroni se spojí a stanou se stejnými. Laň, její patron se proměnil v laň, nemohla tomu uvěřit. Ale nebyl čas, běžela k jezeru, kde ve snu byla se Severusem. Rozhlížela se kolem, nic se nedělo. Z lesa se ozíval smích Luciuse Malfoe "Lupin jí tam přeci jen opdvedl" blbec, řekla si, Severuse nikde neviděla, proto se tam rozeběhla, zastavila se za stromem, ne Barush tam nebyla, viděla jak Lucius míří hůlkou na někoho za stromem. Když se ten někdo pohl, uviděla tak tolik známou tvář Severuse. Poslouchala jejich rozhovor. "Severusi, sám víš, že já jsem to o tobě věděl dávno, byl jsem však natolik šlechetný, že jsem ani u Voldemorta necekl, i když přiznávám, že jsem o tom uvažoval. Tak proč teď nechceš spolupracovat? Může za to ona, Kathrin tě tolik okouzlila nebo proč jsi se zbavil svých poviností sloužit Voldemortvi?" Ke konci začal řvát. "Luciusi, nechápu tvoji zbabělost, tak teď jí neskrývej za to, že jsi mě před ním kryl, kdybys mohl řekl by jsi mu to, ale ty se bojíš potrestání, nemám pravdu?" Nemohla přehlédnout Luciusům úšklebek "Neodpověděl jsi na otázku ohledně té dívky" i ona toužila vědět více, vědět co na to Snape řekne "Ano, miluji jí, nesmím připustit, aby se jí něco stalo, a kdyby byla se mnou a já sloužil nadále Voldemortvi, jak by to s ní dopadlo? Byla by to akorát děvka pro ostatní smrtijedy, a já jí takto nechci zesměšnit" Lucius vztyčil hůlku, nechápala proč se Snape nebrání. Pohlédla mu do rukou, nikde žádná hůlka, podívala se pod nohy a zahlédla něco černého. Severusova hůlka jí ležela přímo u rukou, vzala ji a rozeběhla se k nim "Avada kedavra" než toto však Lucius stihl dořéci Kathrin mu vběhla do rány a Severusovi hodila jeho hůlku. Před očima se jí v ten okamžik objevila doba kdy trávila noc se Severusem, přátelé, a vše co měla tolik ráda. Pak nastalo to žalostné - NIC. Oči jí zčernaly a ona klesla se zaduněním na zem. Nehýbala se a již nic nevnímala. Severus se jen díval jak padá. Poté uchopil svojí hůlku a tu namířil na Luciuse "Avada kedavra" zařval, tuto kletbu nepronesl nikdy s takovou nenávistí jako nastala teď. Hnusil se mu. Přiklekl k mrtvé Kathrin a díval se jí do očí, nebyly již takové jako dříve, modré, plné radosti a štěstí. Teď v nich neviděl naprosto nic, pouze tmu a utrpění. Začal vzpomínat na ty sny co se mu zdály. Viděl Kathrin stojící u jezera, rozešel se k ní, když viděl smrtijedi,kteří na ní mířily hůlkama zabil je a ona mu tiše poděkovala, políbil jí a pak, necítil nic, viděl sebe ležet a Kathrin jak se mu snaží pomoci,marně, viděl její utrpení. Viděl vše co se zdálo ji. Teď byla mrtvá stejně jako jeho první láska, a on byl zase sám, v duchu doufal, že je to znova jen sen. Ale nebyl to sen, bohužel krutá realita.


Týýý vole(sorry za to vyjádření) tak to je hustýýýýý. Ale nechceš mi doufám řict že to je konec? nemůže bejt!!!!!!!
PS:dělá ti někdo beta-read? jedtli ne ráda ti pomůžu ;)