close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sny mohou zachránit život, nebo je vzít?? 3

4. dubna 2010 v 20:23 | Merry-katush |  Povídky
A je to tu .. další ale zcela ne poslední

"děvče co se děje?" neměla slov, ano všudy ochotný Brumbál, jeho ochota, jeho radost pro každičkou maličkost co Potter udělá, jí unavovala. Jeho pisklavý hlas se jí zaríval pod kůži. Chtěla ho odbít ale zajímalo jí jedna věc, kolik má času "Řediteli? Potřebuji vědět jedno!-" teď skoro šeptala "Kdy, kdy má být válka" řekla s takouvou odhodlaností jako nikdy před tím. Musí to z něj dostat "Já- já nevím" vypravil ze sebe, ona mu však v očích viděla- lež "Vím, že to víte, proč mi to nechcete říci" Brýle si nasadil více na nos a neuhýbal pohledem z jejích očí. Chvíli si myslela, že jí chce zhypnotizovat. "Neměla by jsi se tím zatěžovat, jestli to co právě provádíš je kvůli tomu, nemusíš se bát mi vyhrajeme, slibuji" Věděla, že jeho slib je nejistý, hlas se mu klepal když jí to říkal, měl strach? Nemohla právě nic říci s jistotou jen to "Ne, sakra není to kvůli tomu. Zkrátka- ne, musím- musím- musím si vybrat." Stoupla si a rozhédla se kolem, ne chtěla najít pouze dvě osoby s jednou si byla jistá kde jí najít, ale druhá mohla být kdekoli. Seděla u Nebelvírského stolu a stejně s ostatními na ní zírala. "moment, je tu možnost" ano. Dá se říci, že odstrčila Brumbála, ten se však ani nehl a s chutí sledoval Kathrin mířícímu k profesorskému stolu. "Lupine prosím poďte se mnou" Co to řekla, ále vždyť je to jedno. On nechápajíce jí následoval. Chytla ho za ramena a přitiskla ke zdi, chovala se celkem divně, bylo jí to však jedno. "vím, že - milujete Barush, ale až vám vyzná při válce lásku, a vy jí budete chtít odvést do lesa. Aby se tam ukrila, nedělejte to, ukrijte jí jinam, nebo jí mějte při sobě. Prosím, uděláte to pro mě?" Vykulil na ní oči rozhlédl se po síni. Zdálo se, že je nikdo neviděl " slibte to" zařvala na něj. " jak to víte? Nikomu jsem nic neříkal?" pomalu zuřila, věděla co jí při válce čeká. "Na tom nezáleží. Slibte to, prosím" pomalu ho pouštěla. "Dobře, dobře, slibuji, ale to mi vysvětlíte je Vám to jasný" Znechuceně se usmála. "Pokud bude čas" Odešla se najíst. Hlad jí přemohl. Nečekala to co řekne Brumbál "začne to zítra brzy ráno" Kathrin se málem udusila čajem "už ?" sklopila oči.



Druhou noc se jí sen nezdál, ale probudila se poměrně rychle, chtěla se projít. Vždyť to bude poslední noc v tomhle stavu. Procházela chladnými chodbami. Jako to dělávala každý večer. Procházela se a konečky prstů se dotýkala stejně chladných stěn. Dělalo jí to dobře. Ani si neuvědomovala, že se nebezpečně blíží do sklepení. Až když spatřila dveře do Snapeových komnat uvědomila si kde je. Bylo divné klepat mu na dveře, proto raději šla dále. Vnímala sklepení chlad. A smála se tomu všemu co se jí stalo poslední dobou. Stál tam opřený o zeď a díval se stejně jako ona dříve na měsíc. Popošla k němu, a zastavila se vedle něho. On na ní zkoumavě pohlédl. Otočil se na ní a zády se opřel o zeď. " co tu děláte slečno? Smím se zeptat?" ušlébla se "Myslíte si, nebo připadala jsem Vám poslední dobou jako- blázen.... nemám pravdu?" Nechápal jí. "Vy- vy mi nepřipadáte nikdy jako blázen slečno." Usmála se na něj. Stoupla si čelem k němu, a zkoumavě si prohlížela jeho obličej. Byl plný strachu, sebevědomí, síly, bolesti. Vyděla v tom mnoho, ale u ničeho nechápala proč. Odstrčil se od zdi. Dlouze pohlédl na Kathrin, a poté jí jemně políbil, stejně jako to bylo v tom snu. Prsty zapletla do jeho mastných vlasů. Hrála si s nimy stejně jako on s jejím jazykem. Tiskli se k sobě. Hladil jí po zádech. Ona si krutě uvědomovala, že ho ztratí. Slzy, znovu a znovu. Stále dokola. Ucítil to a pomalu se od ní odtrhl. "Co se děje Kathrin?" usmála se. Teď si musí užít poslední noc "Nic- jen.. to je jedno. Je mi zima" Přitiskla se k němu. "poď dám ti nějaký lektvar na zahřátí"šla jsem s ním do jeho komnat. Zalezl chvíli do jeho pracovny a Kathrin si zatím prohlížela jeho knihovnu, tolik knih vidí jen málokdy. Obdivovala ho, našla tu některé i mudlovské. Měl to tu do tmavé barvy, samozřejmě se tu vyskitovala i zelená barva. Typický Zmiozel. Nevšimla si ho, on jí sledoval od dveří s pobaveným úšklebkem. "Zajímá Vás něco konkrétního slečno?" Zprudka se otočila, lekla se ho, to musela uznat "nějaká kniha, s lekvary ve které se nachází lektvar proti ironii nemáte?" oplatila mu "Máte smůlu, nic takového nemám, a myslím že bych jí ani nepotřeboval" Uchechtla se "Možná" pomalým krokem přišla k němu a vzala si lahvičku nažloutlé tekutiny. "děkuji" Otočila se a lahvičku vypila. Silné paže jí objali kolem boků a ona se začala smát "hned je mi teplo" otočila se k němu. Pohlédla mu do očí. Cítila se s ním v bezpečí. "Lektvar pomáhá brzo. Kord když je tvořen expertem" Zasmála se "To bych se s tím expertem měla seznámit, určitě bychom si rozuměli" úšklíbl se "Neprovokujte mě slečno!" Opřela se rukama o jeho hruď "O to se ani v nejmenším nepokouším" Zašeptala mu do uší.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cheeky-B* Cheeky-B* | Web | 4. dubna 2010 v 20:37 | Reagovat

5 hvězdiček z 5-ti :D

2 Susan Susan | Web | 15. dubna 2010 v 21:52 | Reagovat

Tak to bylo zajímavé. Takové nevtíravé a mílé. Líbilo se mi to :)

3 liliginnytonksova liliginnytonksova | 16. dubna 2010 v 20:04 | Reagovat

Pěkné zajímavé těšim se na další kapitolku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama