A je tu pokračování .... :
Přenesli se na pozemky, kde bylo možné toto létání provádět. Kathrin se udělalo zle, a Barush na tom nebyla také zrovna nejlépe. Obě v sobě však zadržely zvratky, které jim lezli ven. Údajný Snape si toho zřejmě všiml a Kathrin a následně Barush pomohl na nohy, poté šel do kopce, a Kathrin a její společnici nezbívalo nic jiného než ho následovat. Když už byly u hradu, potkaly nějakého velice obézního muže. A když říkám velmi, tak říkám velmi. Kathrin na něj zírala jako by viděla obra, kdežto Barush na něj zírala jak kdyby viděla bobra. Muž oboum podal ruku a představil se jako Hagrid, děvčata toto moc nevnímala, měla co dělat, aby jim ten muž nerozdrtil kosti na pouhý prášek. Barush zařvala bolestí, Kathrin byla ticho, pouze se s chrchlením svalila na zem a ruku měla stále v jeho sevření. Zřejmně nebylo dobré, si nechat drtit ruku hned po tom co Vám sundali sádru. Když Hagrid povolil, obě se s úlevou zvedli a raději rychlejším tempem následovali Severuse, který na něj nečekal. Zdáli slyšeli bavící se zvuky. Snape si odfrkl aniž by dívky věděli proč, asi měl rýmu. Když přicházeli do přeplňené síně, obě se zastavily, aby si to tam vše prohlédy, Kathrin to tam znala. "Děvčata, jsem rád, že jste znovu zde, všem jste nám chyběli, dlouho jsme se neviděli, to však nemůžeme říkat o vašich kouzelnických, falšovaných rodičích. Vaši praví rodiče jsou v jednom z kouzelnických měst" Kathrin na něj zírala jako kdyby byla opařená. Její rodiče byly, kdo to vlastně byl? Učitelé, ano právě teď je zahlédla sedět u profesorského stolu. Takže ona celou tu dobu měla rodiče někde jinde, a podstrčili jí je? "Asi jste obě dost udivené, nemám pravdu?" Kathrin se ani nehla, Barush udělala málo viditelný pohyb hlavy na souhlas. "Pokud chcete vědět pravdu, dostavte se do výslechové místnosti" Kathrin pozvedla levé obočí "Jo to bychom rády, ale výslechovou místnost najdem, kde?" Otázala se a hned dostala odpověď "Profesor Lupin Vás tam zavede" Barush sebou nepatrně škubla, poté se posadila a nevěřícně koukala na Kathrininy nohy, jako by tam měla bradavice. Kathrin zase zírala na Barush vlasy, poté na sebe obě tázavě a tak trochu nechápavě pohlédly. Kathrin se tomuto šílenství začala zhluboka smát a Barush jak by smet. "Bože, to-to- je šílený"Ano Barush tuto situaci doopravdy vystihla. Šílené to doopravdy bylo, a nejen to. Zřejmě byl čas jít do výslechové místnosti, protože ten stařík tam již nebyl, a všichni učitelé se tam také odebíraly. Lupin šel pomalým krokem k nim a poté jim pokynul, aby ho následovaly, bez jakýchokoli slov, sem tam pohlédl na Barush a usmál se. Kathrin jí podezřívala, že se do ní zamiloval. Přišli před malé dveře a Lupin řekl nějaké zaklínadlo, aby se dveře otevřely. Vešel a posadil se na volné místo do kruhového stolu. Kathrin pokynula Barush, aby vešla jako první, bylo tam plno lidí, a Kathrin cítila plno pohledů jejich směrem. Škrtící ticho přerušil až ten stařík "Jste tu, aby jste se dozvěděli pravdu o Vás, a my tu jsme, abychom Vám jí co nejvíce oživily. Nemusíte k tomu nic namítat, a já bych rád začal" Usmál se na obě a Kathrinina ústa se zkroutily. "Začneme s tím, že Vám navrátíme Váš věk-" Mávl hůlkou a Kathrin a následně Barush se začali proměňovat. Když se na sebe podívaly byly starší. "právě teď je Kathrin 22 let a Barush 23, Váš věk jsme proměnily proto, aby jste mohli studovat a nemusely se tak učit náročnou látku, kterou nebudete chápat. Do Bradavic jste chodily 5 let a proměnily jsme Vás proto, že Vám při válce hrozilo nebezpečí, a Vy jste pro nás jedinou záchranou do budoucí války. Vaše rodiče Vás navštívý hned zítra, a poté Vám také vrátí vaší paměť. Poté se dozvíte více, snad jsem řekl to podstatné, pokud chce někdo něco podotknout z kolegů, má možnost" všichni mlčeli, a Kathrin se cítila hrozně. Zkolila se na židly. A nevěřícně zírala před sebe, poté z ní vyšlo pouhé "Jak- jak jste mohli?" Na tuto otázku nebylo odpovězeno, profesoři si pouze vyměnily pohledy. Kathrin zavrtěla hlavou, poté se zvedla a rychlím pohybem odešla z místnosti. Byla ráda, že nikdo nejde za ní. Právě po tom co slyšela, že její rodiče nejsou její rodiče ale jiní lidé, chtěla být sama. Jak jen to mohli povolit, myslí si snad, že by hned v té válce umřela? Poté k ní přišla Barush "Brumbál říkal, že naši rodiče přijedou hned dnes večír, prý abys se s tím dlouho netrápila, a doufá, že pochopíš proč to udělali" Zdělila jí to co chtěl Brumbál, aby jí řekla "A tobě je to jedno, je ti jedno, že tě změnily na mladší a tajily ti tvé vlastní rodiče?" Pohlédla na zem "Ne jedno mi to není, ale doufám, že spolu s našimy pravými rodiči přijde i pádné vysvětlení" Obě měli hlad tak se vydali do síně a cestou se o tom bavily. Blížil se večer a oni vcházeli do síně, kde se to pomalu vyprazdňovalo. Sedli si každá k jednomu stolu. A vyprávěli si, všichni učitelé již seděli na svá místa a smutně na ně hleděli. Kathrin si je všechny prohlédla, a zase se vrátila k jídlu. Nevařily nejhůře, ale mohlo to být i lepší. Když dojedla, příbor položila na talíř a zahleděla se někam dále. Když přiběhl školník a začal řvát "Už jsou tu" Brumbál pokynul, aby otevřel dveře. V Kathrin hnízdilo napětí a strach, nedala to však najevo, pouze si u ní mohli všimnout naprostého nezájmu. Pohlédla na ně a poté odvrátila pohled a zavrtala se s ním do zdi. Přišli k nim, a pohlédly na své dcery. Barush se na ně smála, a měla v očích radost. Kathrininy rodiče to měli zásadně těžší, přisedli si k ní z obou stran, ona na ně zhnuseným pohledem pohlédla. Byla jim podobná, to i ona musela uznat. "Ahoj" promluvila na ní matka. "hm, čau" trapné oslovení "Kathrin, víš nám je líto co jsi si musela protrpět, i my to neměly zrovna nejlehčí na šest let ztratit jedinou dceru" vykulila na ní oči "heh, skvělí, šest let" usmály se na ní "Jo šest dlouhých let" Kathrin se hrnuly slyzi do očí "Proč jste mě tam nechali? Vždyť.... Zkrátka můžete mi vysvětlit proč?" Rodiče se na sebe podívaly. Možná, ve skrytu duše, doufaly, že jim jejich dcera odpustí, ale copak to šlo tak lehko? "Kathrin myslím, že ty právě teď chceš vědět pravdu ale ani jeden z nás ti jí nedokáže osvětlit, proto myslím, že neuděláme chybu když ti jí ukážeme. Můžeš mě následovat?" Pokynul jí otec a ona poslechla, byl jí daleko sympatičtější než-li matka. Šli chladnou chodbou, a Kathrin viděla dveře, když vešli uviděla veprostřed místnosti další dveře, které nevedli- NIKAM. "Vejdi, pokud jsi připravená" Kathrin se zluboka nadechla a vešla. Viděla bílo, poté se začali rísovat postavy.
Byla malá a přišla jí sova do Bradavic, její rodiče byly velice šťastný, i ona byla ráda, že o ní mají zájem na nějaké škole, nečekala však, že to bude tak namáhavé. Jako malá se přátelila s Barush, která bydlela vedle nich. Tyto dvě rodiny si byly velice blízcí, a byly takřka nejlepšími přáteli ve vesnici.
Nastala doba, kdy odjížděl Bradavický expres. Kathrin natěšená nastoupila do vlaku, hned po tom co se rozloučila s rodiči. V kupé byly sami s Barush, a tak si povídaly co by je tam mohlo čekat. Ke konci cesty si udělali čas na převlečení do společenských hábitů. Zatím bez znaku koleje.
Vyšli z vlaku a zařadily se do dlouhé fronty čekající na lodě, které pro ně nechal připravit sám Albus Brubál, nejlepší kouzelník světa. V loďce seděli oni dvě s dalšími studenty, a tiše pluly po vodě, byly slyšet pouze bavící se studenti.
Zařadily se do řady před židly s kloboukem. Postupně se svolávali žáci prvního ročníku, a byly zváni k židly. Když měla jít Kathrin byla poměrně nerovózní z toho co jí mělo čekat, posadila se a na hlavu jí nasadily Moudrý klobouk, cítila že jí někdo hrabe v mysli, poté klobou promluvil "Těžké velmi těžké, již teď vidím něco co není zrovna nejhezčí, pro tvou budoucnost, ale to teď stranou, myslím, že by jsi se hodila do.... Zmijozelu." Všichni Zmijozelští žáci začali tleskat, a Kathrin k nim přisedla, po chvíli vedle ní seděla i Barush.
Jejich první hodina a oni musí mít zrovna lektvary, o kterých se říkalo, že na ně učí nejhorší učitel Bradavic a to sklepení netopí Severus Snape, Kathrin se na první pohled líbil, její radost však přešla, když jí strhl 10 bodů za to že si spletla určité ingredience.
Byla ve vyšším ročníku a Barush se jí svěřila s tajemstvím, které sdílí s Lupinem, prý se s ním líbala a že se oba vzájemně mají rádi. Kathrin jí zaviděla, ale ne Lupina, ona toužila po někom docela jiném, a to Severus Snape, cítila, že ona jeho a on ji přitahuje, ale nechtěla to nějak začínat. On by měl udělat první krok. Ten den měli ještě jednou lektvary, a Snape si jí nechal po hodině zavolat, aby šla k němu. "Slečno?" Otázal se jí a poté k ní přestoupil o pár kroků, byly si tak blízko, že Kathrin začalo bít více srdce. Chytl jí za bradu a jemně políbil. Poté mlha.
Chodila k němu do kabinetu často, někdy mu pomáhala s lektvary a někdy se k sobě tiskli. Samozřejmě mezi nimy bylo i více.
Brumbál si nechal obě zavolat k sobě a oznámil jim, že je musí změnit i kdyby nechtěly, samozřejmě ani jedna nesouhlasila, ale rodiče rozhodli za ně.
Odtrha se a ona odletěla na zeď. Dveře se zavřeli, a ona věděla, že ví vše potřebné. Prošla hradem zpět do síně. Teď hrad znala, znala všechny jeho kouty. Když přišla, síň byla již prázdná pouze učitelé seděli na svých místech. Ona pohlédla na rodiče a zakroutila hlavou. Poté na ředitele, u něj byla plně rozhodnuta, že jí to musí dovysvětlit. Rozešla se k němu a míjela udivené pohledy rodičů. Barush rychle vstala a chytla Kathrin za ruky "Počkej! Co chceš dělat? Co jsi viděla?" pohlédla na Barush a poté sjela pohledem k Lupinovi, usmála se nad ním a on si toho očividně všiml, protože se na židly patrně narovnal "Neboj, nesešlu na ně kletbu" Usmála se a pokračovala. "Ředitely, omlouvám se za své chování, ale myslím, že tím jste zcela nezkončily, vím zcela, tedy skoro vše potřebné o mě a o mých schopnostech, ale stále nevím nic o tom proč jste to udělali" Severus se napřímil, pohlédla na něj a mírně se usmála "Všechno děvenko?" otázal se Brumbál, pohledem přejela zpět na Brumbála. "Doufám" V očích se mu zablesklo "Pak tedy, přijďte ke mne zítra večer." Otočila se na podpadku a šla se projít. Nechtěla mluvit s rodiči, když kolem nich prošla, její otec se zvedl a následoval jí..


Jo pravdu máš s tou básničkou.. já jsem se ani tuhle neučila,ale pamatuju si jí,páč jí měli skoro všichni
Asi mi utkvěla v paměti tím jak je o smrtiii :) 