Nová povídka ... co znamená název se dozvíte hned v tomto díle a doufám že se zalíbí a doufám že po jisté domluvě se i přidá do naší knihy :
Každé ráno po zazvonění budíku vstala do školy. Ten zvuk bude nenávidět nadosmrti. Vstala a udělala vše jak to dělala každé ráno. Když vyšla z domu, šla si to po silnici rovnou na zastávku, dnešní den jí byl příjemný, obklopovala jí mlha, a ona jen stěží viděla dále než 5 kroků, alespoň pro dnešek neviděla tu otrávenou vesnici. Přišla k zastávce, kde čekaly její přátelé, a s "ahoj" jí přivítaly. Dala se do řeči s dvěmi kluky, dělali všelijaké kraviny, ale nikdo z nich si nevšiml, že je někdo sleduje, jak taky, byly rádi, že viděli sebe a natož si všímat okolních lidí. Bavily se po svém, a smály se. Najednou uslyšeli ten hnusný zvuk, který slýchávaly každý den, když přijížděl autobus "A vlak na popravu jede" začaly se znovu smát tomu co právě řekla Kathrin. Nastoupily do autobusu. Když nastoupily daly se do rozhovoru s jinými přátely takže bylo celou dobu o zábavu postaráno. Proto si nevšimly další osoby co nastupovala. Když přijely do další vesnice, Kathrin spadl pohled na jednoho muže v černém plášti, když si všimla, že na ní stále kouká, usmála se a pokývala hlavou na pozdrav, mírně se zachvěla. Neznala ho a měla divný pocit, že ho zná. Naštěstí škola nebyla daleko tak si tam s partičkou rychlím krokem nakráčeli. Kathrin se stále ohlížela po tom muži co jí následoval, nevěděla kdo to je, ani jí nelákalo to zjistit. Když vešli do školy pozdravila se se školníke. S kamarádem ho začínala nemít ráda, když si k němu chodila pro klíče protože je klíčník jednou se jich zeptal jestli nejsou příbuzní protože jsou si nehorázně podobní, Kathrin zavrtěla hlavou že ne … podruhé když šli znova jim říkal "A víte, že když jste příbuzní tak spolu nemůžete nic mít" Oba nechápali co nepochopil na slově "Ne příbuzní nejsme" Od té doby ho neměla ráda. Ale stále jí přišel něčím zvláštním, s každým se přátelil, zkrátka školník jak má být. Vešla do své šatny, nikdo tam nestál, jen z dálky viděla Barush jak zchází schody a míří k ní. Správně se přivítaly a začali kecat. Když vycházeli po schodech do pater kde byly třídy, Kathrin směřoval pohled ke školníkovi, bohužel co viděla jí vyděsilo. Muž v černém se ptal školníka, do jaké chodí Kathrin s Barush třídy, školník s laskavostí odpověděl. A šel jejich směrem, nato Kathrin strhla Barush na dámské záchodky, a řekla jí co viděla a právě teď slyšela. Obě trochu vyděšené šli po schodech a přímo u jejich třídy stál ten muž. Černé vlasy mu vlály kvůli otevřenému oknu. Kathrin kolem něho proplula následovanou Barush. Obě ho ignorovali a každá se posadila do své lavice. Kathrin se ani neobtěžovala sundat židly, a přešla k jedné opatrovnici co měla na starosti jednu postiženou dívku. Zeptala se jí na nějakou kravinu, nevěděla jak se má před tím mužem chovat. Po chvíli k ní přiběhla i Barush "neřekla jsi nic nikomu?" zeptala se Kathrin usměvavé Barush. "ne neboj" Usmála jsem se na ní, a pohled mi sjel na muže, který na ně hleděl. Kolem něj najednou proplul učitel a obě jsme byly vděčný za to, že přišel, nevěděli co by se mohlo stát dál. Učitel vytáhl mapu světa a začal vykládat. Kathrin s Barush se na sebe podívaly a už jen ten pohled znamenal, že obě musí říci naprostou kravinu, aby se celá třída začala smát. Když učitel začal vyprávět o lidech kteří nemají v jejich zemi dostatek vody, Kathrin začla "Tak k nim zavedeme odpadní kanály, oni ty močůvky nějak přežijou" Ano to klaplo, ale ne zcela, všichni se sice začali smát, ale učitel neměl příliš dobou náladu, proto si Kathrin zavolal k tabuli. Všichni vysmátí žáci sledovali Kathrin se skloněnou hlavou mířící k tabuli. "připadá ti to směšné?" zeptal se jí. "Já- ne nepřipadá, ale-" "žádné ale, teď si tě přeskouším a jakmile jedno řekneš špatně máš za 5" Kathrin nasucho polkla, pohlédla na muže stojícího ve dveřích, lekla se ho, ale byla mu vděčná, že jí vysvobodil z nastálé 5. Učitel se podíval směrem kam Kathrin neustále koukala "Co tu chcete" zeptal se napruzeně. Muž se konečně pohnul "Omluvte mě, jsem Severus Snape-" všichni se jeho jménu začali smát, jen Kathrin s Barush tušili, že to jméno znají. "-chtěl bych si promluvit s Kathrin a Barush" Učitel na mě zlostně pohlédl "Příště, bych prosil bez poznámek! Jasné?!" Kathrin přikývla a už pelášila k "Severusovi" a Barush jí byla v patách. Když zašli za dveře obě se na něj tázavě pohlédly. Byl to krásný muž to Kathrin musela uznat. "Je možné, že si to nepamatujete, ale vy jste studovali na škole v Bradavicích, dokud nenastala válka a my Vás byly nuceni přenést sem, a trochu Vám upravit paměť, protože jsem pro nás byly vzácné toto bylo nevyhnutelné" Bradavice? Toto už někde slyšela "Bradavice?" Ušklíbl se na Barush, která se optala jako první "Ano Bradavice, škola čar a kouzel" Kathrin se začala dusit svými slinamy, když to přestalo zeptala se "My a vzácné, co tím myslíte?" Udělal krátký krok ke Kathrin "Ano vzácné, ale není dobré to tu říkat, vše Vám jistě ještě jednou zopakuje Brumbál, teď s povolením vašeho učitele se zbalte, letíte se mnou" Usmál se, ale pouze na krátkou chvíli. Barush se otočila jako první, Kathrin ještě chvíli nevěřícně hleděla na toho muže. Poté také podlehla a šla do své třídy, kde se začala balit. Raději přehlížela ty pohledy ze strany žáků "Smím se zeptat kam kráčíte slečny?" zeptal se učitel s polootevřenou pusou. "Jdou se mnou" Najednou mu to bylo jedno a dál vyučoval látku. Vyšli na chodbu a rovnou od tamtud se přenesli do Bradavic. Ani jedna však nečekala s kým v jejich životech sdílela lože.


tak to je mrtě.. sem do toho zazřaná
:)
další díl honem !